Zvláště v poslední době dochází k rozčarování věřitelů z postupu exekutora, který se rozhodne exekuci zastavit, jelikož se mu ani po několika letech jejího trvání nepodařilo zjistit majek dlužníka, ze kterého by bylo možné vymáhanou pohledávku uspokojit. Proti takovémuto postupu exekutora lze stěží něco namítat, pokud si plnil při vymáhání svoje povinnosti. Toto ale není úplně jednoduché prověřit, bez nahlédnutí a vyhodnocení spisového materiálu exekutora.

Další otázkou potom je, zda bude exekutor v souvislosti s takovým neúspěšným vymáháním požadovat od věřitele úhradu nějakých jeho nákladů. K tomu Ústavní soud v roce 2015 vydal nález sp. zn. II. ÚS 928/14 ze dne 27.01.2015, kde uvedl, že ukládat povinnost oprávněnému hradit náklady neúspěšné exekuce pro nemajetnost dlužníka lze jen výjimečně, s tím, že se nelze vždy ztotožnit s názorem, dle něhož exekutor má mít vždy zajištěnu úhradu nákladů exekučního řízení.

Tento nález Ústavního soudu se ale bohužel vztahoval k právní úpravě exekučního řádu účinné do 31.12.2007. Následně došlo ke změně, když bylo nově a poměrně jednoznačně uzákoněno, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný, tedy věřitel.

Tato náhrada hotových výdajů exekutora, v případě zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka, je aktuálně představována paušální částkou 3.500 Kč + DPH (která zahrnuje cestovní výdaje, poštovné, znalecké posudky apod.). Prokáže-li exekutor, že tyto jeho výdaje přesáhly tuto stanovenou paušální částku, může požadovat náhradu hotových výdajů v plné výši.

Tato právní úprava klade na věřitele požadavek opatrnosti při vzniku závazkových vztahů, ze kterých věřiteli vznikají pohledávky (zejména smlouvy, např. smlouvy o dílo, kupní smlouvy apod.), ale bohužel i při vymáhání pohledávek z tzv. deliktních závazkových vztahů (typicky např. náhrady škod), jejich vznik věřitel nemohl ovlivnit. Rovněž tato právní regulace od věřitele očekává, aby důkladně zvažoval solventnost dlužníka již od okamžiku zahájení vymáhání pohledávky do až do fáze exekučního řízení, zda je pro něj ekonomicky rentabilní pohledávku vymáhat.

Zde je možno říci, že právní regulace nákladů exekutora svým způsobem odráží současnou základní ale i tradiční starořímskou zásadu soukromého práva “vigilantibus iura scripta sunt” – doslova přeloženo – “právo přeje bdělým” – jinými slovy – “nechť si každý střeží svá práva“.

S ohledem na výše uvedené lze definovat dva základní modely věřitele vymáhající pohledávky (zde je pro ilustraci uvedeno do krajnosti):

  1. Prvním je, že věřitel automaticky jakékoli jeho pohledávky předává bez rozmyslu k vymáhání a počítá s tím, že při vymáhání některé pohledávky utrpí ztrátu, ale tato ztráta bude kompenzována jinými úspěšně vymoženými pohledávkami. Tento věřitel uspoří náklady na předběžná hodnocení (analýzy) solventnosti dlužníka a spravuje jeho pohledávky rychle, ale s rizikem.
  2. Druhým je případ obzvláště opatrného věřitele, který již před uzavřením každého závazku (smlouvy), ale také např. po vzniku škodné události pečlivě analyzuje solventnost potencionálního dlužníka, když toto bere do úvahy i před vlastním uzavřením smlouvy (ze které mu může vzniknout nesplacená pohledávka), ale při úvahách o tom, jak se připravit na situace, že se mu přihodí škodná událost (věřitel má na všechny rizika uzavřeno pojištění). Takovýto opatrný věřitel uzavírá smlouvy pomalu, s rozmyslem, ale s vysokými náklady (včetně vysokých nákladů na všechna pojištění). Tento věřitel má však mnohem vyšší šance, že se mu veškeré případně vzniklé pohledávky podaří v budoucnu vymoci. Takovýto opatrný věřitel je zpravidla při vymáhání všech pohledávek ziskový.

Ze dvou výše uvedených krajních variant lze odhadovat, že většina věřitelů se při vymáhání a správě jejich pohledávek blíží spíše oné variantě č. 1, méně opatrného věřitele. Každý věřitel, byť jen potenciální, by ale dle našeho názoru měl v duchu výše zmíněné zásady “nechť si každý střeží svá práva” zvažovat všechny okolnosti a rizika, jak aktuálně vniklých pohledávek, tak i pohledávek, které mohou vzniknout v budoucnu.

Spolupráce naší advokátní kanceláře s exekutory – opatření k omezení rizik klientů vymáhajících pohledávky

Naše advokátní kancelář spolupracuje s některými exekutorskými úřady se kterými bylo samozřejmě již dříve dohodnuto, že od našich klientů nebudou výše uvedené výdaje exekutora v případě zastavení exekuce pro nemajetnost dlužníka. Závaznost těchto dohod je ale diskutabilní, jelikož zákon pro tyto případy počítá s písemnou dohodou o úhradě nákladů s oprávněným, nikoli s advokátní kanceláří. Uzavření takové dohody s exekutorem ale z pochopitelných důvodů přichází do úvahy jen při vymáhání zvláště vysoké pohledávky nebo většího množství pohledávek.

Nyní jednáme s některými exekutorskými úřady, které se osvědčily jako ty serióznější, o uzavření nových rámcových smluv, které by do budoucna poskytovaly ještě větší jistotu, že paušální výlohy exekutora nebudou po klientovi vyžadovány z důvodu nemajetnosti dlužníka. Jak ale vyplývá z výše uvedeného, určitá rizika věřitele zcela vyloučit nelze.

Právní vzory k bezplatnému stažení

Zde jsou k dispozici, k bezplatnému stažení, smluvní a právní vzory související s tématem tohoto článku a s právní pomocí zajišťovanou naší advokátní kanceláří. Vzory jsou průběžně aktualizovány v souladu s aktuální právní úpravou, ke dni jaký je u vzoru uveden jako datum aktualizace:

Přístup ke všem smluvním a právním vzorům, včetně možnosti filtrování dle kategorií, vyhledávání v názvu vzoru a fulltextové vyhledávání v textu vzoru, je k dispozici na zvláštní stránce smluvní a právní vzory ke stažení, po zaplacení předplatného vzorů a blogu. Držitelům předplatného, se po přihlášení, přímo i zde zobrazí možnost vyhledávání všech prémiových vzorů:

Rezervujte konzultaci k otázkám řešeným tímto článkem

Načítám...

Nebo zadejte veřejný bezplatný dotaz advokátovi