Článek se zabývá často kladenou otázkou, jaká může být maximální, zákonem a soudy akceptovatelná, výše smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení, zejména ve smlouvách, dohodách či jiných dokumentech, a to zejména tedy, kdy se věřitel nemusí řídit zákonem o spotřebitelském úvěru.

Předesíláme, že otázka přiměřenosti platnosti těchto ujednání není řešena jen civilním právem, ale dopadají na ně i normy trestního práva, tedy zda ujednání o smluvní pokutě nebo úroku nelze posuzovat jako trestný čin lichvy.

K maximální výši smluvní pokuty

Zpracování odpovědi na tuto otázku vychází především z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR.

Ke smluvní pokutě 0,5 % denně z dlužné částky

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 872/2006

Bez dalšího nelze za nepřiměřenou považovat smluvní pokutu do výše 0,5 % denně z dlužné částky. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty, v nichž je dovozováno, že smluvní strana se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna, splnila v co nejkratší době.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Odo 371/2006

Ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005

Smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 772/2010

Mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno (při současném zohlednění všech okolností daného případu) považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení je s ohledem ke všem okolnostem případu přiměřená a ujednání o ní proto není neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. I smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy.

Smluvní pokuta 1 % denně z dlužné částky

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4799/2010

Takto smluvená smluvní pokuta nebyla soudem shledána v důsledku žalovaným uplatněného moderačního práva za nepřiměřeně vysokou, neboť dle platné judikatury ani smluvní pokuta ve výši 1 % denně z nezaplacené částky není nepřiměřenou smluvní pokutou vzhledem k významu a hodnotě zajištěného dluhu. Při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty nepřihlédl soud ani k té okolnosti, že smluvní pokuta se zvýšila na několikanásobek zajištěné jistiny v důsledku plynutí času, tedy v důsledku délky prodlení žalovaného, neboť tato okolnost se nemůže přičítat k tíži žalobce, pro jehož ochranu v tomto případě byla předmětná smluvní pokuta smluvena.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4956/2007

Při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k účelu smluvní pokuty, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k výši zajištěné částky, ke vzájemnému poměru výše hlavního závazku a smluvní pokuty, k příčinám, proč celková výše smluvní pokuty dostoupila požadované částky, apod. Přitom je třeba, aby rozhodnutí o platnosti ujednání o smluvní pokutě v konkrétní věci odpovídalo obecně sdílenému pojetí ekvity a mravnosti. Za tohoto stavu sjednaná výše smluvní pokuty 1% denně z dlužné částky, představující v případě prodlení žalovaného s úhradou ročního nájemného maximálně 87,76 Kč denně, sama o sobě není nepřiměřená a nepřekračuje sledovaný účel spočívající jednak v pohrůžce dlužníku dostatečně citelnou majetkovou sankcí a jednak v dostatečném zabezpečení věřitele pro případ nesplnění zajištěného závazku; při nepříliš vysoké částce hlavního závazku (8.776,- Kč ročně) by jiná (menší) výše smluvní pokuty tento účel již zřejmě neplnila. Odvolací soud proto dospěl ke správnému závěru, že ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažené v nájemní smlouvě ze dne 1.1.2002 “není v rozporu s dobrými mravy a je platné“.
Zpochybňuje-li dovolatel uvedený závěr odvolacího soudu s poukazem na skutečnost, že sjednaná výše smluvní pokuty 1% denně z dlužné částky představuje “365% ročně (p.a.)“ z dlužné částky, respektive “více než 3,5 násobek dlužné částky za rok“, potom opomíjí, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, případě její výše dosažené za určité období (např. za jeden rok), je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka, kdy její výše plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní smluvní pokutou zajištěné povinnosti. Ve prospěch opačného názoru proto nelze důvodně argumentovat porovnáním výše dlužné částky s celkovým objemem smluvní pokuty dosažené za určité období, neboť by se ve svých důsledcích jednalo o neoprávněné zvýhodnění dlužníka; zvyšování výhodnosti jeho pozice při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty by tak bylo přímo úměrné délce neplnění jeho závazku. Úvaha založená na uvedeném názoru by znamenala zpochybnění smyslu a účelu smluvní pokuty, tj. zajistit splnění hlavního smluvního závazku, neboť závěr o rozporu smluvního ujednání s dobrými mravy by se paradoxně odvíjel od míry neplnění hlavního závazku.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 131/2003

Ujednání smluvní pokutě ve výši 1 % denně je zpravidla považováno za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům.

Závěr k maximální výši smluvní pokuty

Obecně lze tedy uzavřít, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 1% denně bude zpravidla považováno za neplatné a ujednání o smluvní pokutě ve výši pod 0,5% denně z dlužné částky bude zpravidla posuzováno jako platné ujednání. Jelikož soudy při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty v konkrétních kauzách přihlížejí ještě k dalším faktorům, lze spíše z opatrnosti doporučit maximální výši smluvní pokuty 0,2% z dlužné částky.

K maximální výši smluvního úroku z prodlení

Zpracování odpovědi na tuto otázku vychází především z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR.

Civilní rozhodnutí

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005

Je-li ve smlouvě o peněžité půjčce ujednáno vrácení půjčené částky hned následujícího dne po uzavření smlouvy, odporuje dohoda o úroku ve výši 10 % z půjčené částky dobrým mravům.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 526/2001

V tomto případě byl sjednán úrok ve výši 14 % z půjčené částky za 28 dnů, tedy v přepočtu sjednaná roční úroková sazba činila 182,5 %. Podle soudu úrok vysoce převyšoval obvyklou úrokovou míru pohybující se v rozmezí 11 až 16 %. Takto sjednané úroky je třeba považovat za úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2898/2005

Ke sjednání úroků ve výši 5% měsíčně. Protože úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce ze dne 4.10.1999 a ze dne 31.1.2000 9 až 15,5% ročně, přesahovala dohodnutá výše úroků ve výši 60% ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) horní hranici této obvyklé úrokové míry; za tohoto stavu věci je podle názoru dovolacího soudu odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004

K úrokům ve výši 5 % měsíčně, se splatností půjček do tří let od podpisu smluv. V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.

Trestní rozhodnutí

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1282/2004

Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Uvedenou hranicí je podle trestního zákona to, co lze pokládat již za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu § 253 odst. 1 tr. zák. Poskytnutí půjčky peněz s úrokem obsahujícím 70 % a více za rok pak takový hrubý nepoměr zakládá.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 15/2001

Nepochybně pak je hrubým nepoměrem to, že za částku 293.000,- Kč půjčenou na tři měsíce, je vyžadována smluvní odměna 131.850,- Kč, což znamená 15 % úrok z půjčené částky za jeden měsíc, a tudíž úroku ve výši 180 % p. a.

Závěr k maximální výši smluvního úroku z prodlení

Podle aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze smluvní úrok z půjčky ve výši 7 % za měsíc považovat za stěží akceptovatelný, a to i při zohlednění celkových okolností předpokládaného poskytování půjček. Minimálně lze říci, že tato úroková sazba leží na samé hranici zákonnosti. Lze proto doporučit výši smluvních úroků snížit alespoň pod 5 % za jeden měsíc. Je zde třeba poznamenat, že Nejvyšší soud v některých případech dokonce i smluvní úrok ve výši 5 % měsíčně u půjčky považuje za sjednaný v rozporu s dobrými mravy.

Právní vzory k bezplatnému stažení

Zde jsou k bezplatnému stažení smluvní a právní vzory, související s tématem tohoto článku a s právní pomocí zajišťovanou naší advokátní kanceláří. Vzory jsou průběžně aktualizovány ke dni jaký je u každého vzoru uveden jako datum aktualizace:

Přístup ke všem prémiovým smluvním a právním vzorům s možností stahování, vyhledávání a filtrování, je k dispozici na zvláštní stránce, po bezplatné registraci [1 měsíc – zdarma], nebo formou předplatného [6 měsíců – 75 Kč] anebo [12 měsíců – 100 Kč].

Rezervujte konzultaci k otázkám řešeným tímto článkem

Načítám...

Nebo zadejte veřejný bezplatný dotaz advokátovi